Černé lesy na horách
plny jinovatky,
jako černé krajky kdys
na čepci mé matky;
ach, jak mě to vábí ven,
volá mě a svádí!
Abych mohl nerušen
ráj zřít svého mládí.
Černé lesy na horách
plny sivých mraků,
jako brvy ztemnělé
na otcově zraku;
ach, proč mě to vábí as
v klidná vaše loubí?
Bych jak dítě mohl zas
plakat z duše hloubi. –