V zášeru dětských myšlenek
těkám pln žalu i blaha;
vítám tě, domku otecký,
vítám vás, pole a draha.
Vítám tě, sade květnatý,
vítám tě, přitmělý lese,
Bůh ví, proč zas tak pojednou
srdce se chvěje a třese.
Vítám tě, chrámku na kopci,
vítám vás, prostičké vísky,
vítám vás, buky na mezích,
vítám vás, na stráních lísky.
Vítám vás, olše lesknavé,
vítám tě, mlýne blíž splavu,
vítám vás... Bůh ví, co se dnes
sehnalo všecko v mou hlavu.
Jedno jen nejde, přeškoda!
do dálky pohledem těkám,
volám, zda aspoň ozve se;
oko mi vlhne, i čekám.
Vizte tam v bílé košilce,
ve hloubce oka tlum zvěstí,
u mlýna v klíně dědově
ručkami tleská mé štěstí.
Volám je, nejde, nadarmo!
dědovi na klíně sedí
a z šera dětských myšlenek
na vrásky lící mých hledí.