Jasnou nocí objat širý svět,
operlený hojné rosy skvostem;
bílá růže k zemi shýbá květ,
noční motýl zavítal k ní hostem.
Zádech viol roste kol a kol,
sametové macešky se šíří,
na povázky obloučitý stvol
k družce svojí zlatá muška míří.
Klidno všecko! Slyš, jaký to vzdech?
zlekáno-li kvítí mojí chůzí?
s listím stromů šepce-li to mech?
či to kročeje mé plaché Musy?
Blýská-li se, či můj plane zrak?
hned mi srdce šíří se, hned svírá,
krve zář mi plaší čela mrak –
v duši píseň pyl na křídla sbírá.