V trojvětvici hnízdo drozdí
kyje plnolistý buk;
v hebkém lůžku ptáci mladí
sotva pipnutím se zradí
a přec krásný je ten zvuk.
Krásný, jako pravých citů
skromně kryjící se druž,
jeden mnohdy více chová,
než-li odměřená slova
v libozvučné písni už.
Soumrak kryje pláň i stráně
hebkou šera lahodou,
ticho všude, jenom v luze
poutníkova noční chůze
ptáče plaší náhodou.
Kolik snů as přerval právě
ten, jejž zášer k pouti zval?
Jaké by as byly písně,
kdyby ptáček sen svůj vysně
z jitra v háj je vyzpíval?