Zima kývá; ach co nyní
vzdech i slza tuhnou v jíní,
kdo vás bude, snové zlatí,
v proměnách těch poznávati?
Budem, co jsme dříve byly;
postav nás jen, pěvče milý,
z temna sněhuplných mraků
v dvojí slunce dětských zraků.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.