Tvář nebes usmívá se v kraje,
kam oko hledí, všude zář,
slyš, cvrček na housličky hraje,
roj včel med z květů lípy ssaje,
a vesel pták je, písničkář.
Pln štěstí spouští ke mně dolů
své lásky dojímavou zvěst,
již uvil z radosti i bolu
a volá: „Bratře, leťme spolu,
kdo zpívá, můž’ se také vznést.“
A duše, zjevem krásy jata,
pout rázem zapomíná všech,
a toužně jako včela zlatá,
výš k slunci do blankytu chvátá,
jas na čele, pyl na křídlech.