Tam zlatá jeřice,
vítr kolem věje,
a v prostřed cestička,
oba dva nás skreje.
Hlavy ukloníme,
ruce kolem pasu,
v zlatou tůň nás skryje
moře zlatých klasů.
Tam nás, zořičko má,
nikdo nevyruší,
až vyměním svoji
za tu tvoji duši.
Tam v plesavém štěstí
a šťastlivém plesu
zvednou se popěvky
k božímu nebesu.
Nebude lid věděť,
kdo to v setí zpívá,
bylali pipiška
či pěnice sivá.
A nebudou věděť
ani ty salaše,
bylli to skřivánek
nebo láska naše.