Při prvním mém navštívení
pravil mladý hostitel:
„Když jsme se tak seznámili,
rád bych s tebou, pěvče milý,
bez obalu mluvit chtěl.
Mnohý troup ti za zlé béře,
žes vždy vesel; rád by chtěl,
abys konečně, můj hochu,
aspoň na rozumu trochu
zlenošil a zšosatěl.
Ale mně se líbí právě
cesta, kterou zpříma jdeš,
a že k činům jiných slepý
všecky pomluvy a klepy
moudře s beder setřeseš.
U mne také spravovali:
ten se durdil, onen smál,
já však dvorně, jak se sluší,
přísloví jim šeptal v uši:
Pes nechť štěká, pán jde dál!