V přelahodném jihu vání
ukryt touhyplný zpěv,
radostí se vesmír plní,
ba i srdcem v spěch se vlní
láskou rozháraná krev.
A kam mysl spěchá, touží
po světě i v nebes báň,
všecko v čarokrásném věnu
dala tvorstvu na výměnu
světovládné máti dlaň.
A ty, moje srdce bujné,
chtělo bysi plakať snad
pro záhonek štěstí malý?
Hleď, kol lesa, luhu, skály
vykvetlo ho plný sad.