Všickni tři jdeme do polí,
Liduška napřed se batolí,
žena jde v prostřed, já vzadu
a rozkvět luhu stroužky tok
a Lidčin hovor, matčin krok
vše v mysli, do veršů kladu.
V žitě si na mez usednem,
má píseň je dosud ještě snem
zastřeným v zvlněné hrudi,
až ženin tichý, vroucí děk
a Lidčin v čelo polibek
pojednou k žití ji budí.