Kosenko pod horou
mladý Janko kosí –
ten, co pěkné, živé pero
na kalúpku nosí.
Popil si, Janíku,
než se slunko skloní,
sic ta omlaď koni tvému
dvojraz nezavoní.
Popil si, Janíku,
málo času stačí,
viz, od Tater zlý jde viater
a nebe se mračí.
Popil si, Janíku,
špatně kůň tvůj nosí,
když ho cestou k svěřeněnce
boží oko zrosí!
Co řekne frajerka
v deštili a v blátě
a v šiřici neběličké
z dálí uhlídá tě?
Aj, co řekne Erža?
„Což by říci měla?
Vejdi, Janko do komůrky,
až mi uschneš zcela!“
Až kalúpek uschne
a šiřice k tomu...
A budeli mamka hřešiť?
Vezmu Eržu domů! –