Pln květů luh i chrám i rov
i mysl druhdy snivá;
hruď plna písní beze slov
a citu duše tklivá.
Pln slunce za dne stromů list
a za noci pln rosy;
čím blažen vůkol svět – jsem jist –
i člověk v srdci nosí.
Vše kouzlem omlazuje čas:
trn meze, polní hruši,
šum lesa, ptáků zvučný hlas,
i tvorstva znylou duši.