Bych nový křišťál přines’ domů,
svých papírů jsem složil směs
a procházkou jsem kráčel k lomu,
jejž v ňadrech skrýval temný les.
Jak smutno bylo v skal těch lůně,
jak chmurný pracovníkův zjev;
stěn vlhkost, štěrk i voda tůně,
vše bylo zbarveno jak krev.
Zde poledním jsa dařen klidem
jed’ dělník chléb svůj po práci,
mně zdálo se, že nad tím lidem
i skála srdcem krvácí.