Ó ženy, tu i tam,
vždy k zpěvu mne to nutí,
když vaší lásky vzpomínám
a sladkých obejmutí;
když rozkoš hnala, mne vždy víc
na ňader vašich vlny,
na hrozny lásky do vinic,
jež ohně byly plny!
Kde žhavá ocel svalů mých,
kde boky vaše ladné?
pel setřen z hroznů nádherných,
list kyprý schne a vadne;
hle, podzim krajem probíhá,
mdlá v žilách krev se staví,
a jako podzim jsem i já,
váš zpěvák holohlavý! –