Kdys v lesích domova tak klidných a tak milých
svou duši hledal jsem ve vzrušných ňader chvílích,
zde žhavé krve spád a srdce svého bití
na klíně samoty jsem prvně slyšel zníti.
Svár ňader krotil jsem v té stromů poušti svěží,
teď vždy mě zléčí les, když žal mi srdcem běží;
a když má vzplane hruď a hněvem v žár se vzruší,
vždy v lesův samotu jdu hledat svoji duši.