Podzimní vyjasnil se den,
nač mřít a hynout v síně skrejši?
Ven, do tmavého lesa, ven,
tam moje sny jsou nejsvětlejší.
Co v města hlučných ulicích,
kde jenom prach a klep a zmatky,
kde kupuje se ctnost i hřích
za chtíčem pošpiněné zlatky.
Chci hlavu v hedbáv mechu dát
a volné srdce k nebi vznésti
a z pršků slunce nachytat
své duši hrstku zlatých zvěstí.
Jeť snění veškeré mé štěstí.