Skip to content
1835–1923

V. Je první jarní den,

Adolf Heyduk

Je první jarní den, já mimo hřbitov vycházím do pole ven; obloha modře se na mne dívá,

jdu podél potoka, ten zpívá a radostí všechen se kvasí, vrba si rozpouští své zlaté vlasy, mé srdce vesele buší,

slunce mám v duši, a přec je mi smutno, čím to je asi?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
V. Je první jarní den, · Adolf Heyduk · Poetry Cove