Jdeme polem;
rybníků kolem
vidět jabloni četu.
Kvetou.
Jaro jde k létu. –
Jdeme k nim po letech,
voní, šumí; vše jaksi slavno;
radují se,
znají nás dávno,
kývají nám zkvetlými snětí
a ve vodě plesa
stavějí se na hlavy,
stromy i na louce děti;
mají radost z nás,
že k nim jsme přišli zas,
jako když jsme se v blažené chvíli
pod nimi ponejprv políbili
s tváří jak květy máku
a oni v hlavách plno zpěvných ptáků,
plno básní
a květných třásní;
nekvetly od těch dob,
dnes zas jsou plny zdob.