Malé, neveliké podzámecké bory, zastřelil v nich pytlák myslivečka z hory
v borech, v borech malých, zelených. Kopal, zakopal ho pod zelenou jedlí, a jen ptáci lesní
žal pro něho vedli v borech, v borech malých, zelených. Dlouhá, převysoká rostla na něm tráva,
jako na junáckém hrobě vyrůstává v borech, v borech malých, zelených. Časy, mladé časy
skokem utíkaly, ale po myslivci nadarmo se ptali v borech, v borech malých, zelených.
Přišla krutá zima, přišla v panské bory, dlouhým lesem kráčel pytlák cestou z hory
v borech, v borech malých, zelených. Noc byla nesvětlá, vítr les uspával, a než přišel k jedli,
měsíc z lůžka vstával v borech, v borech malých, zelených. Kročil, nepostoupil, v ústech mrtvé slovo,
před ním v hrůze stojí tělo myslivcovo v borech, v borech malých, zelených. Ústa zesinalá,
oči potrhány, jenom krev se kypí ze hluboké rány v borech, v borech malých, zelených.
Ruka, hnát a kůže výš se pohybuje, zbojníkovi hrob svůj mělký ukazuje
v borech, v borech malých, zelených. Zesinalá ústa mluví smutně, temně: „Proč jsi mne pochoval
do nesvaté země v borech, v borech malých, zelených?“ „Že jsi mne utratil, za to bůh ti splatí,
zde na této jedli právo tě zachvátí v borech, v borech malých, zelených!“ A zase mu hrozí
ruka, hnát a kůže: „I k pokoji mému bůh mně dopomůže v borech, v borech malých, zelených!“
Půlnoc – zmizlo všecko – muže šíleného našli z rána v lese poloumrzlého
v borech, v borech malých, zelených. Vzali, vzkřísili ho, vzhůru hlavu nese: „Já zabil myslivce
v podzámeckém lese v borech, v borech malých, zelených.“ „Kopal, zakopal jsem pod zelenou jedlí,
a jen ptáci lesní žal pro něho vedli v borech, v borech malých, zelených.“ Hledali a dali
hnáty v svatou hlínu, zbujnickou na jedli zaplatili vinu v borech, v borech malých, zelených.
Cookies on Poetry Cove