Už okno do kořán, vždyť hvězdy svítí,
a srdce do kořán, v němž myšlenky se třpytí!
Duch volně letí k nebes výšinám;
pryč s perem, pryč! Vždyť samo z ruky klesá...
Nač zradit vše, proč usedavě lkám?
Radš zanesu to do širého lesa. –
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.