Slovač kdo přezírá
s temena Kriváně,
tomu srdce hoří,
tomu planou skráně.
Radostí i smutkem
oko se zarosí,
když tu čarnou krásu
srdci darem nosí.
Ó jaká to rozkoš!
Políbením zory
tak jako by v zlatě
koupaly se hory.
Krásné to, však krašší
v slunka plném jasu
tiše pozírati
skrytou srdcí krásu.
A přec to Slovensko
klítka jenom malá,
v kterou černá zloba
Slovač usvírala.
Hle to čarodějné
ptáče, chudošaté,
vetchá křidélenka,
ale písně zlaté!