Táhnou upomínky duší mou,
jak labutě sirých krajů tmou,
plují v šumné žití rákosí,
a mně slza oko zarosí.
Hledím na ně, pozdní světa host –
plynou, zajdou v slunnou minulost,
plynou, zajdou – tmí se nebesklon...
Za nimi lká choré duše ston.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.