Úpis.

Událo se pod Hukvaldy, jak jsem slyšel, povím; vystřídal se šelma vrchní s šelmou vrchním novým.

Vykoupil si panské pole domkář na vše časy, starý vrchní shrábnul obnos tajně do své kasy.

Domkář úpis chtěl. „Nač toho? buď jen prosta trudu; nikdo peněz nepožádá, pokud vrchním budu!“

Na to tiše kancelářský: „Jen až budeš v pánu, jinak bude, potom já se tady vrchním stanu!“

Zemřel starý, bez odkladu nový vzkázal muži, aby platil do důchodu, za pole co dluží.

„Já? já platil! dávno tomu, po kvitanci prahnu, srovnáno je, nevěří-li, vše mu odpřísáhnu.“

Nevěřil mu, dřív co platil, zas měl platit draze... „Já chci úpis, vykaž se mi!“ hnal ho ku přísaze. –

Přec domkáři pole vzali, vrchní řádil divě: „Do žaláře, do pout s chlapem, přísahal nám křivě!“

S rodinou by rozloučil se, klusal domkář domů, stěžoval si, naříkal si těžkou na pohromu.

Smrákalo se – přišel k lesu, zalamoval hlavu: „Milý Bože, kdo mi tady dopomůže k právu?“

V ústrety mu stařec vyšel: „Nestýskej si, brachu, doufej v Boha, pomohu ti, buď jen beze strachu.

Pojď!...“ Pod dubem v lese stáli, kmet – zrak jako tuče – dup’ a zvolal: „Vrchního hned přiveďte mi, ruče!

S kvitancí sem přiveďte ho, nevěrného sluhu, srovnám spor, by nechtěl nový splaceného dluhu!“

Na ráz z půdy udupané černí, nevídaní – kde se vzali, tu se vzali – skočili tři páni.

Prostřední se chví a stená, zlá mu snášet muka, za kup řádně podepsaný list má jeho ruka.

Vzal ho kmet, dal chuďasovi: „Vrať se klidně k zámku! ukaž pánům, dobře věru znají tuto známku!“

Dupnul, zmizel; propadli se páni černých tváří. S úpisem hned ráno čekal domkář v kanceláři.

A když vrchní viděl, slyšel, údy se mu chvěly, v pátek kněze povolal si, umřel před nedělí.