Skip to content
1835–1923

Unylá.

Adolf Heyduk

Zpívala jsem vesele a ráda, hynu, strádám, vím, že umru mláda, červánky, jež na líci mi hrají, růže jsou, jež navždy odkvétají,

a mé oči, jež vám síňku zlatí, mušky jen, jichž lesk se přes noc ztratí. Až mě drahá máti z vůle boží s vínkem bílých růží v rakev vloží,

vyneste mě z domu bez žaloby: za zpěvu mě neste mezi hroby, pak má duše zpěvně v nebe vzletí jako ptáče k slunci z temna snětí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Unylá. · Adolf Heyduk · Poetry Cove