Den do červánku hlavu shýbal,
pták v hnízdo slétal unaven,
kraj spal, sen blažený jej líbal,
já v dumách hleděl z okna ven,
do vody rozčeřených pěn.
Roj vzpomínek se vznášel v hlavě,
tu ryby zjev se v proudu mih’
a k muškám, letším kolotavě
na síťkovaných perutích,
svou loupeživou hlavu zdvih’.
Tlum celý zmizel z čista jasna,
já čekal, přijde-li, leč ten,
ač vábila jej chvíle krásná,
už nepřišel: byl rozprášen!
Já zabral jsem se v nový sen.
Ty mušky veselé a zdobné,
dím, k srdci ukláněje leb,
to naše radosti jsou drobné,
a dravé ryby zjev a škleb,
to denní chléb!