Po siné moře hlubině
od jihu vítr táh’,
a světla, hvězdné bludičky,
se nesly po vlnách.
V nich ruče loďkou unášen
v dál plul jsem, starý druh,
mrak v duši stál, a za loďkou
byl jasný světla pruh.
Já na ten pruh se zadíval
a k nebi zrak jsem zdvih’:
Zda někdy také zjeví se
lesk světlý v stopách mých?