Dumo jihu, Prachatice,
stará zkazko českých měst,
zřím-li tě, mrak sedá v líce,
zrak se blýská, svírá pěst.
Na příšernou myslím zimu,
na krvavý listopad,
v zpěvu když a v ohně dýmu
s pomstou na tě Žižka pad’.
Lid tvůj ondy zradu snoval,
nítil českých srdcí krev,
leč v tom ohni cepy koval
hrozný obr: Žižkův hněv.
Mstil se, že se ježí vlasy,
nevíš o té hrůze snad?
má lev hněvu znova asi
řvát o taký listopad?
Prachatice, Prachatice,
stará zkazko českých měst,
zřím-li tě, mrak sedá v líce
zrak se blýská, svírá pěst.