U mých nohou listí šumí,

U mých nohou listí šumí, vítr s větvice je strh’, a svou mrazně chladnou dlaní v posmívavém šepotání

do lidské je stopy vrh’. Každý lístek jedno srdce – sterá přání k němu viň, žití v bouřném hodokvasu

urve je, pak v stopu času zahodí a zvolá: „Zhyň!“ Jiné doby ukryjou je v chatku, pod nizoučký drn –

blažen, písní kdo můž’ díti, zda mu k hlavě sneslo žití lavřín, růže – nebo trn. –