Skip to content
1835–1923

U lesa.

Adolf Heyduk

U lesíka v jemném mechu seděli jsme vedle sebe, bez pláče a bez vzdychání žili jsme svůj kousek nebe.

U lesa, v tom jemném mechu na všecko jsem zapomenul, vždyť tvůj pohled duhu jasnou v ubohém mém srdci sklenul.

U lesa, v tom jemném mechu oči moje zaplakaly, když jsme spolu, ruku v ruce, do svých srdcí nahlédali.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.