Bezhvězdný večer teskných dum
sychravým krajem se plíží,
prochladlých ptáků šedý stlum
na polním usedá kříži.
Žaluje, volá: „Hrozný chlad!
V srdci to studí a zebe;
zanes nás v jihu slunný sad,
pomoz nám, smiluj se nebe!
Pošli nám slunce!...“ Proč se chvím?
Divná hruď schválila tíže,
snad že v tom tlumu ptáků zřím
sám sebe zúpěti s kříže.