Na krbu je naloženo,
a Tvé líce studí,
přikloň se mi, drahá ženo,
hřej se na mé hrudi!
Uslyšíš-li bouři v prsu,
nemni, že Tě zmarní,
to jen květy sype s trsů
ruch mých písní jarní.
Mračno žele v oku taje –
pod mrakem se jasní –
tvář červánkem polita je –
budem zase šťastni!
Slzu, jež snad v tvář mi skočí –
nechať slitou z hoře –
promění mi zář tvých očí
v perlu plnou zoře.