Jak dech chladné nocí v chrámu
na mramoru hladkých desk,
jak na hrobě truchlá vrba,
vyrůstá mé duše stesk.
Truchlá vrba větve kloní
stále k hrobu níž a níž,
a já též se k hrobu kloním,
kde mi s růží v ruce spíš.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.