Jak miluju vás, horské srázy,
jak volný zde mých prsou dech,
má duše po vás jako po stupněch
do ráje svého snění vchází
a dumným čelem s končin těch
hvězd jiskry dolů hází.
Zde v žití svého pestrém hoři
zas k srdci tisknu celý svět,
vzdech rozvíjí se v outlý písně květ,
v němž rosa útěchy se noří
a rubínem je v pylu hned,
hned diamantem hoří.