Ven jsem vyšel z lesů šera,
vlažný vítr krajem táh’,
s dumnou písní u jezera
těkal vody po vlnách.
Smutno vládlo v horském kraji,
smutny byly stěny skal,
v dálce kdesi na šalmaji
pastýř táhlý nápěv hrál.
O břeh bily vlny bílé
a mě v sen to vlákalo,
zdálo se mi oné chvíle,
že jezero plakalo.
Tak to znělo větru v dutí
divně o skalnatý břeh,
a mně z ňader v zpomenutí
tesklivý se vydral vzdech.