Tys jak slunný den, já noc jak vlahá,
považ, Katuško jen, moje drahá,
kdybychom se objali v tvém stánku,
změnili bychom se do červánků!
Až bys pospala si jak noc v jaře,
já bych přišel zase plný záře,
zlíbal bych tě, dřív než měsíc zbledne,
a čas z rána šel by na poledne.
Věru krásná jarní noc by byla,
kdybys tisíckrát mne políbila!
Věř, to políbení v jarní rose
do hvězd vždy a vždy by měnilo se.
A kdyby ses usmála jen maně,
slunéčko by vzešlo v jitra straně,
vzneslo by se, plápolem by plálo
a to žití rájem by se stalo!