Ty báječná! Proč vedle léčných skvostů,
jichž zdrojem neúnavně tvorstvo daříš,
při krbu svém též tajné jedy vaříš
a zmije skrýváš v květech letorostů?
Nač válku, mor a hlad, tu trojku hostů,
jíž tamo hned, hned onde lidstvo maříš?
Proč s bezbrannými na moři se sváříš
a zaklenáky tajně trháš z mostů?
Nač dechem jedů ničíš sta let píli?
Či vzneseno, když balvan drtí ptence,
jenž v zpěvu pod ním těšit se chtěl chvíli?
Zříš na nás pouze jako na mravence;
nač k hlavám našim vždy tvůj meč se chýlí?
Což vraždí matka svého odkojence?