Kol Bílé hory ticho je a smutno,
kol Bílé hory, posvátné té půdy,
a každé kvítko z rána místo rosy
krev červenou v tom kalíšku svém nosí
a k nebi zvedá svoje mladé údy.
Kol Bílé hory ticho je a smutno,
vždyť tamo spí ta naše jasná sláva,
a orlové, k nimž naše touhy spějí,
ach kdy, ach kdy – kdy as se probudějí,
kdo zvolá v pravý čas ta slova pravá? –