Kol nás bleskem syté mraky,
moře záští, hory zlob,
my jen slovné máme draky,
s troškou zlata z dávných dob.
Pestré míče pro zábavu,
flinty pro hračku a žert,
klepů, střepů plnou hlavu,
tretek, pletek – kýž to čert!
Cetky, hračky nepomohou,
s těmi pryč, tím líp, čím spíš;
k cíli, k předu pevnou nohou,
dost těch pestrých draků již!
K čemu slzy, sny a vzdechy?
proseb dost i poklon dost;
zvou nás hlavatými Čechy,
nuže, z výtky budiž ctnost !
Vzmuž se, tuž se, hlavo měkká,
s žalem pryč i s pocelem;
železná kde doba čeká,
kaleným buď ocelem!