Tvé záhady chcem proniknout svou myslí,
tvé hádanky chcem řešit duchem malí,
chcem poznat vše, co konáš, aspoň z dálí;
zda cherubem či démonem nám tys-li?
Vše marně však; jak ze skrýše tvor syslí
svým zrakem na tě zříme, blud jejž halí,
jen ruch tvé práce zříme neskonalý
a na lebce vlas šediví nám svislý.
Nic neuhodnem, nic se nedovíme;
vždy svého domyslu jsme na počátku,
jen pod rouškou tvář tvoji vidět smíme!
Vždy pravdu hledáme v těch záhad zmatku
a věčně putujíce, věčně spíme!
Jen macechou nám jsi, kde máme matku?