Tvá vůle neúprosná, pevná stále,
rci, má-li počátek a má-li konce?
My honci jsme a máme na se honce –,
sbor za sborem vždy kvapí v chvíli malé.
Kdo pozná vraha, dobrodruha, krále,
kdo sketu, hlupce, mnicha, blázna, bonce,
kdo reka svobody, kdo trůnu klonce,
kdo vestálku, kdo Lais a tak dále?
A přec a přec, kdo můž’ tě zváti krutou?
Smrt stínem jen tvých křídel pošinutí,
proč tedy srdce rváti vášní zdutou?
Ach, zákon tajný tak nás činit nutí,
on trýzní mysl v klenbu čela vsutou
a rozmáhá v bouř srdce tklivé hnutí.