Což byla tvá láska jenom růže planá,
v chladný pozdní večer jara odchovaná,
a já žádal plnou, plnou růži, svěží,
ne však plané poupě, v kterém červ už leží.
Pěstíť růže plná listů na tisíce
a když jeden klesnul, není plnou více;
plané růži není dlouho odkvétávat,
list-li klesne jeden, musí opadávat. –
Naše slze více růži neovlaží,
vždyť uvadla v jaru, a smrt v jaře blaží,
snad na místě jejím jiná skvésti může,
plná ale bledá, plná, bílá růže.