Oděly se mladé tužby v květná písně slova,
vyletěly mladé tužby z ňádra junákova,
přeletěly hory, doly, luhy, řeky, moře,
přinesly jen střely v boku, na perutích hoře.
Škoda je vás, tužby mladé, s rudou skvrnou v boku,
zle jste vy se proměnily za pár bujných roků:
jestřáb žití jal vás pánem do otrocké služby...
odpočiňte poraněné, upoutané tužby!