Jaro, zašlé jaro,
přijdeš-li pak zpět?
Stále ještě dálný
zasněžen je svět,
stále ještě lesy
šedý svírá mráz,
jaro, milé jaro,
vrať se mezi nás.
Vrať se v slunném voze
do zapadlých hor,
ať nás obveselí
křídlatý tvůj sbor,
vrať se v zlaté záři,
aby bylo snáz,
s usmívavou tváří,
s kytkou sedmikrás.
Vrať se s kytkou blýštků
našim luhům vděk,
s kytkou pohaniny,
s kytkou podléšek;
s kytkou slunných pršků
vítáno nám buď,
zaleť s horských vršků
v každou lidskou hruď.
Proměň bílé pláně
v milou zeleň niv,
kočičky viň zdobné
v mladé proutí jiv;
proměň v bílé květy
stromů sněžný sen,
aby krásou všechen
svět byl opojen.
Jaro, milé jaro,
už se z toulek vrať,
dlouhé zimní noci
vnad svých kouzlem zkrať;
zrak tvůj fialkový
a tvůj růžný dech
jas a radost snesou
v ňadra lidí všech.