Jako bludná labuť v lesa šeru
teskně volá, touží po jezeru,
tak i děvče v cizích lidí krovu
teskně volá, touží po domovu.
Po domovu, po březovém háji,
po slunéčku duše, srdce máji,
po zpěvánek křišťálových zřídlech,
po radosti červánkových křídlech.
Po veselých děvčat čilém kruhu,
po přástkách a milém v poli druhu,
po zeleném v lese tichém koutu,
po dvou mladých srdcí sladkém poutu.