Torcello, ty místo milé, k němuž toužení mne sneslo,
v hájku tvém chci spočinouti – hej, mladíku, odhoď veslo.
Tak; a zde chci spočinouti v utěšeném chladu stromů,
moje mysl zatoužila k drahé vlasti svojí – domů. – –
Spočinul jsem; mladé stromky vrhaly mně listí dolů,
a ty kvítky v bujné trávě kývaly mně z hebkých stvolů.
Odtud k moři v nepřehledné, širé dálky jsem se díval,
jehož nitro krásy, zhouby žádný ještě nevyzpíval.
Když tak hledím, myslím, toužím – prsa má se pozachvěla,
ptáčata to byla – písně – která domů létnout chtěla.