Pod lípou jsme byli
s Tebou, s naším světem,
zasypala Tvoji
hlavu bílým květem.
Hovořilo listí,
padající dolů,
že na světě věčně
nebudeme spolu.
Ale s květem spadlé
listí zašustilo:
Jest to dítě, jenž by
matku opustilo?
Ach to není dítě,
dítku srdce velí
milovati matku
nad svět celý, celý.
Vždyť to srdce její
svatá jest pohádka.
A největší poklad
na světě jest matka.
Protož nad svět celý
miluji tě matko,
a kdybych měl pro tě
umřít, umru sladko. –