Tobě mé první myšlení,
když bujné slunce ranní
v své všeživoucí milosti
se k choré zemi sklání.
Tobě mé první myšlení,
když srdce mé se modlí,
a v modlitbě té celý čas
mé srdce s tebou prodlí.
Tobě mé první myšlení,
když večer k oknu sednu,
a na tom nebi dalekém
tu první hvězdu zhlédnu.
Tak jednou denně na tebe
mně srdce myslit velí,
leč myšlení to potrvá
den celý, celý, celý! –