To není lásky vylhaný vzdech,
co na dětských se zachvívá rtech,
když ručky kol šije nás lapí,
co proudí nám z očí ve chvílích těch:
to perly jsou štěstí, to rubíny něh,
to blaženství křišťalné slapy.
To není vášně bleskový mrak,
čím náhle dětský jasní se zrak,
když vinem je k porvané hrudi;
toť vlna, jíž nesen ku břehu vrak,
a nebe, jež zbožným jest slíbeno pak,
z prachu až cherub nás zbudí!