To byla doba velkonoc,
ta doba z mrtvých vstání,
já koledu Ti uchystal
pěkného malování.
I přišla chvíle, svitnul den,
hruď otcovská se chvěla,
když rtíkem jemně růžovým
svou koledu jsi pěla.
Ach, všecky růže lásky své
v Tvá líbat’ jsem chtěl líčka,
a pestré dárky přinášel
pro svého koledníčka.
A kde můj koledníček dnes,
čas velkonoc se blíží?
Což nelze hlíny překonat’,
jež srdéčko Tvé tíží?
Ach, žal můj sotva uspalý
a uhejčkaný v roce,
ten vítězivě zas a zas
své slaví velkonoce.