Tmí se mračna siná,
hyne ptáků ples,
zvadlé paže vzpíná
javor do nebes;
do žlutého stlaní
chladný sever vběh’ –
hlava klesá maní,
utají se dech. –
Maní klesá hlava,
nezvedá se zas,
rudne do krvava
zrak a bělá vlas;
co se v ňádru blýská,
není jiskrou víc,
z vyhaslých jen pryská
slza zřítelnic!